Pasov? Otazník nad jménem neznámého města se vznášel v myšlenkách dětí celý jeden měsíc, až se konečně dočkaly. 5. 11. v 7.30 hodin odjíždíme autobusem do Strážného, kde se seznamujeme s novými kamarády z třetí prachatické ZŠ. Za 3 hodiny parkuje český autobus s 12 nalžovskými a 18 prachatickými dětmi nad hradem Veste Oberhaus v Pasově. Vítá nás pan učitel Štefan z tittlingské školy. Judith nás seznamuje s podrobnými pravidly, které jsou závazné pro všechny hosty mládežnické ubytovny, fasujeme povlečení a připravujeme si vlastní pelíšky. Talismani jsou umístěny na polštář a jde se objevovat jídelna se samoobslužným salátovým pultem a barem s nápoji. To se nám líbí! Po obědě vyrážíme prozkoumat hradní tajemství. Téma našeho kempu se rozjíždí. Středověk. Zkoušíme si tíhu rytířské vesty ze železných ok, na vlastní kůži pocítíme chlad, ve kterém se na hradech ve středověku žilo. Z vyhlídky poprvé spatřujeme soutok tří pasovských řek, Dunaje, Ilzu a Innu. Je chladno, ale nás hřeje zájem o ty neznámé tváře kluků a holek, kteří mluví německy. Zatím se držíme v bezpečných českých a německých skupinkách, ale ne nadlouho. Čeká nás první úkol: z okének ubytovny zhotovujeme kresby hradu a píšeme našim bavorským kamarádům přání. Ve společenské místnosti 3. patra si pak tato přání vyměňujeme a snažíme se je překládat s pomocí našich učitelů. Je ideální čas na pozdravení, představení naší školy a obdarování českými sušenkami a čokoládami. K večeři nás čeká pizza, co víc si přát? Po večeři vystoupáme na noční vyhlídku a ve dvou skupinách absolvujeme supervědecký program v místní hvězdárně. Bohužel, hvězdy se nám schovaly za mraky, ale fotografie pořízené pasovskými teleskopy nám i tak vzaly dech. Kousek hvězdy jsme si mohli podržet dokonce i v dlani!

Druhý den už interakci neutečeme. A ani utéct nechceme. Ve smíšených skupinkách mícháme středověký tvaroh, pracujeme na vlastních erbech a po řízečku s hranolky (mňam!) vyrážíme na pořádnou procházku proti proudu Ilzu. Vracíme se s padající tmou a netrpělivě očekáváme slíbenou večerní diskotéku. Na ni se ovšem musíme připravit. Nejen oblečením, ale také vlastním zbásněním jedné české a jedné německé sloky na vybranou melodii. Večer se předvedeme oblíbenou dvojjazyčnou básničkou Byla jedna Mutter matka… a českou oslavou stravy z „mekáče“ na melodii písně Gucci gang. Německé kamarády už jsme během dne poznali, a tak si každý z našich dětí vybírá svého parťáka a předává mu ručně vyrobenou knížečku o své osobě. A v této otevřené atmosféře není nijak obtížné si společně zatančit.

Je tu třetí den. Jak rychle to uteklo! S talismánky zase hup do kufru a konečně vyrážíme do toho tajemného města, na které jsme dosud pohlíželi jen z okének hradní ubytovny. V barokní katedrále zrovna rachtaly sbíječky, u Innu fičel ledový vítr a biskup nás do svého paláce nepozval. Ale to nevadí, hamburger nám duši pohladí. Oběd v McDonaldu nás prostě a jednoduše baví. Vystoupáme od řeky a staré celnice k Veste Oberhaus, naposledy obejmeme naše nové kamarády před ubytovnou a za zvuků vážné hudby nás náš český řidič autobusu teleportuje ze středověku domů do Čech.

IMG 1208mIMG 1262mIMG 1351mIMG 2134m

Místo dění zaručilo dětem již dopředu pádné důvody k dychtivému očekávání jazykového kempu. Ve Dvoře Krutěnice jsou totiž koňské stáje s jízdárnou, a tak se není čemu divit, že jsme náš kemp pojmenovali Koňsky, česky, německy. Většina českých dětí byla na místo doprovozena rodiči, ale ani se dlouze neloučily, bez rozpaků popadly zavazadla a pádily na penzion zabrat si nejfajnovější místečko na spaní. Některé děti měly včas vybaleno, a tak nám pomohly se zařízením naší herní místnosti: řada stolů do L, prostor pro kruh o počtu 14 českých a 9 německých dětí, při zdi stoly s pomůckami, dvě tabule, počítačový koutek napojený na projektor.

Na začátku bylo znát, že malí účastníci kempu s ostychem i zvědavostí čekají, kdo a jak se jich ujme a co se s nimi bude vlastně dít. Seznámili jsme děti s programem a vzápětí už se pracovalo a mluvilo česky a německy. Každý se snažil, jen aby dokázal v cizí řeči najít a poté představit kamaráda z "papírové koule". Poté děti obdržely formát započaté knížky, kterou si budou samy dotvářet. Hned jsme si představili první "koňská" slovíčka, která byla podkladem pro další hru s barevným plátnem. Barvičky se shodovaly s rody a číslem podstatných jmen. Během her už nám kručelo v břiše, ale ještě jsme si zahráli slovní puzzle s koňskými složeninami. Hurá, je tady oběd! Palačinky se žahourem (z domácích vajíček a borůvek z okolních lesů) a bramboračka dle rodinného receptu majitelů. Po polední pauze se opět scházíme v herní místnosti. Dětem byly předány stolní hry určené pro německo-české hraní. Pro tuto chvíli je ale mnohem více zaujal úkol výroby vlastního trička. Vznikly zajímavé obrázky i pojetí triček. Děti rády využily šablony či návodné obrázky, jak nakreslit koně. Ihned jsme se vyfotili v nových výtvorech. Je odpoledne, majitelka Dvoru Krutěnice si pro nás vyhradila čas. Scházíme se na kulatém prostranství dvoru a posloucháme o historii místa, zvláště o devastaci během let socialismu a rekonstrukci v 90. letech. Nejvíce nás zajímá jezdecká hala. Budeme zde moci jezdit? V sedlovně se seznamujeme s částmi postroje i s "koňáckou" etiketou. Stáje jsou poloprázdné, poníci a koně jsou ve výběhu. Večer se vracíme prostřednictvím myšlenkové mapy ke všem informacím nejen o Dvoru Krutěnice, ale zvláště k nově zjištěným poznatkům o koních. Následuje videokvíz o reáliích Německa. Zeleným srdcem Německa je Durynsko. A další den se my vydáme do zeleného srdce Šumavy.

Druhý den ráno vyrážíme po snídani na Čeňkovu Pilu, Srní a Dobrou Vodu. Na výletě se snažíme překládat všechny informace do obou jazyků. Není to jednoduché: vodní elektrárna, život vlků, duchovní dějiny středověku s postavou sv. Vintíře, výroba skleněného oltáře. Po náročné cestě, kdy nás počasí překvapilo sněhovými vločkami, deštěm a studeným sluníčkem, se vracíme do Krutěnic, pijeme horký čaj, pracujeme na knížkách a hrajeme hry, při kterých se míchá čeština s němčinou. Nemůžeme se dočkat odpoledních vyjížděk na koni. Někteří z nás dávají přednost sportovním hrám na hřišti. Děti nevěří vlastním uším, když se dozvídají, že program pokračuje i po večeři (opět domácí strava: těstoviny s uzeným z hovězího chovu majitelů a bublanina od babičky Poskočilové). Večer se věnujeme knížce, hrajeme hru na mezistanice, při které se dozvídáme mnoho zajímavostí o koních a citáty milovníků koní. Na závěr si zazpíváme písničky nejen na "koňskou" notu, které doprovázíme hrou na boomwhakers. 

Poslední den učitelé předávají žezlo dvěma dámám z Tandemu. Ty si pro děti připravily skvělou sérii dvojjazyčných her v rámci Jazykové animace. Nechyběla pohybová hra na koňské dostihy a zvláště hry, ve kterých bylo zdůrazněno, kolik společných slov obě naše země mají. Děti se báječně pobavily a hodně nasmály. Rozjařená atmosféra vřela ještě při obědě, kdy se s námi majitelka rozloučila řízky s hranolky! Na stole voní šeříky a my se loučíme. Ahoj, kamarádi z Rinchnachu, už aby bylo zase další příště. 

IMG 0750 malyIMG 0779mIMG 0903mIMG 1026m