Třídenní pobyt pro české a německé žáky uspořádala v květnovém termínu partnerská škola v Bodenmais, pod vedením ředitele Richarda Langa a pod záštitou projektu Evropské unie - Dva jazyky, jedna myšlenka (Zwei Sprachen, ein Gedanke). V hostitelském prostředí bavorského lesa připravili zúčastnění učitelé program, jehož cílem bylo propojit české a německé žáky do aktivit, které vedou k bezprostřednímu jednání a navázání kontaktu, i přes jazykovou bariéru.

I toto jaro jsme se společně těšili, jaký program pro nás partnerská škola připravila. Věděli jsme, že místo na květnové počasí se máme připravit na listopad, a proto jsme do Německa vyrazili v zimním oblečení, s rukavicemi, šátkem, někteří ze žáků měli i kulicha - a tato prozíravost se nám opravdu vyplatila. Jako učitelky si uvědomujeme, jak složité je přeprogramovat naplánovaný program, pokud počasí nepřeje. A náš program se první dva dny měl odehrávat venku.

Ve středu ráno jsme vyrazili do Arnbrucku, kde jsme byli přivítáni a ubytováni v hotelu Hubertus. Děti hotely milují. Ihned si všichni vyndali věci z kufrů do skříně, bez povyku si vybrali postýlky a přes hodinu se dokázali navzájem navštěvovat a zjišťovat drobné odlišnosti jejich pokojů. Pobyt začal hodinou her, při kterých žáci ihned odložili ostych, aniž by o tom věděli. Následoval velkolepý švédský stůl, s vynikajícím menu, počínaje vývarem s obřím knedlem, dále špagetami s masovou i bezmasou omáčkou, hranolky, kečup, majonéza, maso, mrkev, okurka, rajčata, fazole, zelí, salát, tři druhy nápojů… takový malý jídelní ráj. Žáci byli nadšeni z možnosti dát si jen to, co chtějí a naučili se, že co si dají na talíř, to také musí sníst. Zbytky byly opravdu minimální.

Polední klid měl dětem dodat sílu před náročným výstupem na horu Schareben, kde na ně čekal odpočinek v podobě dětského hřiště a ohněm s grilovaným masem a klobásou. V nadmořské výšce přes 1 000 metrů jsme pozorovali lesy kolem nás, jak se halí do mlhy, a jak se z nebe začíná snášet sem tam sníh. Žáci se průběžně ohřívali u ohně, hráli si, jedli a v pozdním odpoledni se vydali zpět k autobusu. Dětské úsměvy dávaly najevo, že je jim dobře.

Tento večer jsme zakončili teplým čajem s domácími koláči a v devět hodin žáci ulehli do postýlek. Velké díky patří naší hotelové obsluze. Paní Beáta s námi konzultovala přípravu menu na příští den, byla ochotná cokoliv změnit či upravit, stále se usmívala a svým velmi lidským přístupem k malým i velkým hostům má u nás velký obdiv.

Čtvrtek byl příjemně poučný. Po velkolepé snídani jsme vyrazili do Bavorské Rudy, abychom navštívili železniční stanici přímo na hranici jihovýchodního Německa a Česka. V této budově žáci navštívili velmi zajímavou výstavu netopýrů, historii lyžařství, obří model železnice, vyplnili vědomostní kvíz, vyrobili si vlastního netopýra a samozřejmě si nakoupili suvenýry. Poté jsme se svezli pohodlným vlakem do Přírodního parku (Naturpark), kde jsme v oborách marně hledali zvířata jako je rys nebo vlk. Bylo deštivo, na druhou stran jsme ale díky tomu mohli pozorovat, jak je příroda zelená a živá. Listy stromů a keřů si kapky deště vyloženě užívaly, mravenci svolali na vrchol mraveniště sněm, obrovské kameny toužily po pošlapání dětskými botami a z úst žáků nepřestávala znít otázka, kdy už budeme nahoře. Po půl hodinovém výstupu jsme došli k cíli, k budově věnované přírodě Šumavy a mohli si tak odpočinout od venkovního mokra. Zde si žáci pohráli v dětském koutku, zavítali do bludiště podzemní říše, kde si mohli pod mikroskopem prohlédnout kameny, brouky a další zajímavosti přírody.

Po příjezdu do hotelu na nás opět čekala výtečná večeře (palačinky, knedlo-vepřo-zelo, lasagne, zeleninový bar). K večeru jsme se všichni sešli ke společné dvouhodince, abychom si zahráli hry, zazpívali písničky, zatancovali si a posdíleli své zážitky. Vrcholem večera bylo kouzelnické překvapení ředitele Langa, od kterého děti nemohly odtrhnout zrak. Každý chtěl přijít na to, jak to dělá. Nejen že žákům vyčaroval světýlko zpoza ucha, ale též předvedl své telepatické schopnosti, když ukazoval trik s kartami za pomoci asistentek Cristl, Gábiny a Mii, které se umění přenosu myšlenek teprve učí. Žáci se moc smáli a užívali si to. Tento večer nám potvrdil, že projekt má smysl a je nám v něm dobře. Učitelé německé školy tento večer připravili opravdu vtipně a vše proběhlo ve velmi milé atmosféře.

Pátek, den odjezdu. Sluníčko svítí a my sundaváme zimní oděv. Opouštíme hotel a přesouváme se do Bodenmais. Čeká nás zde návštěva sklárny JOSKA. Dovídáme se, že se zde vyrábí poháry pro důležitá ocenění lidem, od umělců počínaje, přes významné osobnosti jako je Dalajláma, až po různá mistrovství světa konče. Už také víme, že v peci na sklo je přes 1 200 stupňů Celsia. Z žáků se stávají skláři. Dostávají možnost vybrat si jednu až dvě barvy na své vlastní sklo ve tvaru koule nebo srdce. Německý sklář počíná žhavit sklo, vyfukuje zvolený tvar, načež předává sklářskou píšťalu jednomu žáku po druhém a přitom jim česky říká “Foukej, foukej, stop”. Žáci se na svůj výrobek mohou hned podívat, ale konečný výsledek barev pro ně zůstane překvapením až po bezpečném převozu skla do Čech. Žáci si v Josce něco i nakoupili a pak odešli ven plnit poslední úkol. Jsou nyní hledači pokladu, který se rozpadl na kousky. Okamžitě se všichni zapojují do hry a všechny barevné kamínky hází do společné “truhly”, aby si pak mohli tento poklad v klidu školy spravedlivě rozdělit. A tak si každý z Německa odvezl i osm polodrahokamů.

Po obědě ve škole bodenmaiských přátel jsme si navzájem předali malou pozornost v podobě dárku, poděkovali si a rozloučili se chvilkou her na školním hřišti. Tímto děkujeme paním učitelkám Karin a Cristl a panu řediteli Langovi za pěknou přípravu programu, taktéž dámám z vedení projektu Dva jazyky, jedna myšlenka, zvláště paní Ivaně Skalové a Kateřině Caisové.

Mia Habichová

P1070989P1080114P1080156P1080232

Dva jazyky - jedna myšlenka. Projekt, který obohatil naši školu v Žichovicích. Díky němu jsme na naší malé škole s 35 dětmi mohli otevřít dvě skupiny žáků, kteří se již rok učí německy a mohou s německou školou v Bodenmeis trávit jednodenní a třídenní návštěvy.

V polovině října jsme s 20 žáky naší školy přivítali 12 německých dětí a jejich učitelky v soběšickém Hotelu pod Hořicí, abychom s nimi mohli pobýt tři dny a ukázat jim něco málo z naší Šumavy. První den patřil do rukou animátorky z koordinačního centra česko-německých výměn Tandem, která s českými a německými dětmi dokázala navázat kamarádský vztah a díky vtipným společenským hrám podporujícím seznamování a překonání ostychu si některé děti již tento den našli svého ‘kamaráda’. S dětmi jsme dotvořili pohledy, jež si ozdobily otisky listů, které jsme si přinesli z procházky po Soběšicích. Večer jsme zakončili ohněm, opékáním vuřtů a volnou hodinkou na louce, kde děti spolu běhaly a dováděly.

Na druhý den jsme měli připravený nabitý program - výlet na Lipno. Sice jsme cestovali téměř dvě hodiny, ale slyšet, že “To je nejkrásnější den v mém životě.”, nebo “To je nejlepší.”, ”To je tak super!” apod. několikrát za den, je pro nás, paní učitelky, opravdové zadostiučinění. Zážitek měli žáci už z lanovky, která nás vyvezla nahoru, ke Stezce korunami stromů. Po točivém výstupu byl pohled z ní nádherný a děti si už šuškaly, kdo sjede klouzačkou dolů. Více než půlka z nich se nebála a za zvláštních výkřiků skončily v pořádku dole na pevné zemi. O kousek dál jsme navštívili Království lesa. Obří trampolíny, prolézačky, houpačky, klouzačky… skvěle vybavené hřiště, které jinde nenajdete. Dvě hodiny zde strávené všechny děti rozesmály. Ale to už jsme museli zase nasednout na lanovku, z níž české děti na protijedoucí návštěvníky dokonce volaly Guten Tag! a měly prostou radost, že den je tak krásný. To ale nebyl konec programu. Další překvapení na ně čekalo u vodní nádrže Lipno. Nalodili jsme se na čtyřhvězdičkovou loď Adalbert Stifter a za krásného slunečného počasí se nechali převézt do Frymburku nad Vltavou. Byl to naplněný den. Večer jsme si společně zazpívali české a německé písně a využili jsme nabídky navštívit hotelový bazén. Pískotu a řevu bylo až až, ale to nikomu nevadilo. Věděli jsme, že se nám tento třídenní výlet líbí a budeme se těšit na další.

Poslední den jsme opustili hotel a vrátili se do Žichovic. Co by to ale bylo za výlet, kdybychom nenavštívili dva kilometry vzdálenou nejrozlehlejší hradní zříceninu v Čechách - Rabí. Cestu tam jsme všichni zvládli ještě dobře, protože zvídavost předčila unavenost. Po prohlídce však nejen na dětech byla únava vidět. Naobědvali jsme se a děti si na rozloučenou vyměnily drobné dárky. Slíbili jsme si, že se zase všichni uvidíme a užijeme si spolu opět tolik zábavy.

Moc děkujeme, že jsme díky tomuto projektu mohly dětem připravit tak pestrý program.

 

Mia Habichová a Jaroslava Krčmářová (učitelský doprovod)

animan programtvoennae vkresyP1070196na hrad Rabna lodistezka korunami stromveern program