Na výlet za kamarády jsme se samozřejmě moc těšili – my dospělí i děti. Všichni jsme byli zvědaví, co pro nás bodenmaiští připraví. Po milém uvítání v češtině paní sekretářkou - “Vítáme vás” a panem ředitelem - “Dobrý den”, jsme vstoupili do školy. Jelikož se děvčatům chtělo na WC, udivilo nás, že se na nic neptají a utíkají směrem, kde se toalety nacházejí. Pamatují si to z předchozí návštěvy v minulém roce. Výborně, to máme radost! Pan ředitel nás usadil v hudební učebně, ve které byla připravena svačina, a přivedl německé děti. Sdělil nám program dnešního dne a u dětí vzbudil zájem, když se tajemně zmínil o hoře netopýrů. Všichni jsme se pustili do obložené housky, ovoce, zákusku a limonády.

Na výlet jsme jeli v doprovodu pana ředitele a jedné z učitelek. Autobus nás vyvezl k hoře a pěší procházkou k samotnému vstupu do vnitřku hory pan ředitel dětem povídal poutavý příběh o skřítkovi - permoníčkovi, který tu žil. Silberberg je hora tyčící se nad bavorským městečkem Bodenmais, a odtud je krásný výhled do okolí. Hora v sobě skrývala přírodní bohatství, těžil se v ní hnědel, pyrit, stříbro a velké množství dalších minerálů. Těžba ale nebyla dostačující, a tak byl rudný důl v roce 1962 uzavřen. Dnes je dílo turistickou atrakcí a s průvodcem, jakého jsme měli my, může návštěvník uskutečnit prohlídku 800 m dlouhé štoly s názvem "Barbarastollen". Stříbrná hora je z geologického hlediska svými více než 60-ti různými minerály zázračnou horou. Pro děti byla na závěr panem průvodcem vyhlášena vědomostní soutěž o tři krásné minerály. Děti si prohlídku těchto míst užívaly, fotily si vnitřek šachet, filmovaly exponáty, které byly uváděny do chodu, smály se, hlásily se v soutěži, i když správnou odpověď neznaly, a co bylo důležité - držely se při sobě a dbaly pokynů průvodce.

Po dvanácté jsme se přesunuli do školy na oběd. Děti si už nesedaly stejně (Češi k Čechům, Němci k Němcům), ale promíchaly se mezi sebou dle toho, s kým se daly na výletě dohromady. K výdejnímu okénku přistupovaly s odvahou umět si říci, že chtějí jen málo. Poděkování bylo samozřejmostí. Boloňské těstoviny jim ale chutnaly, a tak se horlivě ptaly, jak se řekne, že by chtěly ještě. Po obědě jsme se přemístili do třídy druhé paní učitelky, která měla pro děti připravenou pracovní činnost - vyrobit si z papíru maskota jejich školy - netopýra Fredieho. Paní učitelka zazpívala spolu s německými dětmi písničku Fredie Fledermaus a děti se pustily do výroby. Některé děti si stihly vyrobit i čtyři netopýry, z čehož měly obrovskou radost. Nebylo třeba překladu, děti návod ihned pochopily. Na závěr si všichni společně zazpívali a zatančili onu píseň a šli se rozloučit do uvítací místnosti.

Německá i česká strana si navzájem předala milé dárky, rozloučila se s širokým úsměvem a ve dvě hodiny jsme již byli na cestě domů. Z výletu máme velmi dobrý pocit a na příští výlet do Německa, tentokrát třídenní kemp, se již teď těší (téměř celá) žichovická škola.

Děkujeme projektu Dva jazyky - jedna myšlenka, že nám tento výlet umožnil.

Mgr. J. M. Habichová a Mgr. J. Krčmářová

20190314 094357m

20190314 095650m

20190314 105008m